Úvod
Jednou před mnoha lety, kdy země Galbaria
Skvétala a ze závisti a strachu…
nikdo nevěděl co to vlastně bylo zlo, závist a nenávist.
Ale občané této země bohužel tyto věci poznali.
Války, které otřásají jejich nádherným světem a nadějí.
Jeden velice mocný mág jeho výsosti, všechny oklamal
A stal se sám vládcem.
Od té doby žijí draci,elfové, víly a jiná magická stvoření v úkrytech a tiše vyčkávají až příjdou ti, co jejich svět znovu spasí a sesadí mága Dolterixe.
Jeden napůl elf a napůl člověk kdysi předpověděl jedno proroctví, na které všichni obyvatelé Galbarie čekají už dlouhá, předlouhá léta.
To proroctví znělo:
To proroctví znělo:
Až dva lidé najdou se,
Spojí své draky a moc,
Nastane nový věk.
Temnota ustane
V záři modrého úplňku,
Který nastává za miliony let.
Král a královna znovu začnou vládnout
Draci,elfové,víly a jiné s lidmi
Budou znovu žít
Budou spolupracovat a temnota
Zcela zmizí
Budou spolupracovat a temnota
Zcela zmizí
Jejich jména budou znít Kai a Karin... A tento věk právě nastal!!!
Kapitola první : ŠPATNÉ KOUZLO
"Kruci! A je zase pryč. Batlio to prostě nemůžeš chvíli se nevrtět?" napomínal chlapec svého malého dráčka. "Co mi na to doma řeknou?" otázal se, když drak vyplašil už třetí zvěř. Malý společník se na páníčka smutně zahleděl.
Ten chlapec co se dnes pokoušel ulovit něco k obědu se jmenoval Kai a jeho kamarádíček Batlio, ale Kai mu říkal Batli.
Vzal ho do náruče, pohladil po drsné šupinaté kůži na které již rostly malé ostny. "Ale já ti něco povím Batli, řeknu ti, že já…my neskončíme jako můj bratr a otec. Ne, my dokážeme něco velkého, já to cítím, věř mi. Jednou dokážeme velké věci. Nechci žít tímhle prázdným životem, který se neskládá z ničeho jiného než jen dojení dobytka, lovení zvěře, hlídání koz a ovcí, tenhle život já nechci…já chci být něčím víc…a né jen farmářem jako Darem a Stoll…to já nechci a je mi jasné, že ty také ne viď?" Batli souhlasně přikývl hlavičkou a zavrčel, byl ještě malý a tak neuměl ani pořádně létat.
Kai s Batlim v náručí stáli na kraji lesa a pozorovali vycházející slunce. Byl to nádherný pohled. Oblohu lemovaly krásně barevné mraky a tam, daleko za obzorem vycházelo nádherné slunce. Slunce, které probouzelo den, ptáci začali vyzpěvovat a přelétávat ze stromu na strom, někteří se už vraceli ke svým hnízdům a v zobáku měli potravu pro svoje dětičky. Tráva se zazelenala a nový den znovu nastal. "Tak pojď Batli, půjdeme už domů." Kai položil svého miláčka na zelenou trávu, posbíral ze země svůj luk, šípy a vydali se na cestu k domovu.
Možná jste už pochopili, že tento chlapec s neobyčejným přítelem není z naší planety. Ano, tento mladý hoch není ze Země, ale z úplně opačné dimenze. Jeho svět se jmenuje Galbaria.
Galbaria byl kdysi nádherný svět, plný lásky a zeleně. Ovšem tyto věci se již nachází jen na málo místech. Většinu z nich jako je Dračí žleb a Údolí stínů totiž pohltila krutovláda zlého a mocného černokněžníka, který se plánovaným omylem dostal na trůn. Krále a královnu uvrhl do toho nejhoršího místa na celé Galbarii. Do města stínů a přízraků, které nechal král vybudovat.
V tomto ponurém městě nenajdete jedinou rostlinu ba ani plevel…je to místo kde nic neroste a po mnoho let se do něj uvrhovali ti nejhorší lupiči, vrazi, mágové a kdokoli jiný kdo ohrožoval přenádhernou zemi.
Současný vládce se jmenuje Dolterix, krutý a zlý. Svědčí o tom už jen to jak zachází s Galbarií. Jeho služebníci byli dříve lidé, ale Dolterixova krutost je zasáhla až do srdce kde se usídlila a pěstuje v nich to samé co je jeich pán sám…zlost a krutost.
Dolterix je podle většiny lidí jen krutým člověkem, ale pravda je jiná…Dolterix není živý tvor…není to člověk, je to jakási ztělesněná energie zla, krutosti, touhy po moci a smrti. Nosí černý plášť s černou kapucí, nejde vidět ani jeho celá postava, není člověk, není tvor, on je…ZLO. Zlo, které musí být za každou cenu zničeno jinak to znamená zkázu světa Galbarie a zkázu i dalších světů. Nejhorší na tom ovšem je, že jakmile začnete nemůžete přestat. Dostanete se příliš blízko něčemu co nemá být objeveno a nečeká vás jiný osud než uvidět mágovu moc a už se nikdy neprobudit. Proto raději všichni na které padne osudová karta musí jít… jít se stát něčím úplně jiným, stát se Pozairem.
Po člověku jakoby se země slehla, zbyla jen špatná vlastnost sama. Všichni vypadají stejně. Zahalené tváře do černých stuh, jdou vidět jen červené, zakrvavené oči krutosti jejich pána. Zuby se změnily na tesáky jaké mají upíři, ale kdyby byli jen upíři, oni jsou něco daleko, daleko horšího. Nemají přeměněny jen špičáky, ale všechny zuby, místo prstů a dlaní, mají jen obrovské nože kterými zabijí všechny co se protiví vůli královi.
Jakmile došli Kai s Batlim domů hned oběma prolétla hlavou myšlenka jestli neměli raději zůstat v lese. Kai otevřel vrzavé dveře a vstoupil. Otec na něj pohlédl a řekl: "Takže zase nic viď Kai?!" "Otče já…se omlouvám, ale..." "Ne Kai, tohle už není vtip ani žádná z představ tvé fantazie! Tohle je realita!"otec dal Kaiovi pokyn aby se posadil a spustil. "Podívej se Kai, jsi už velký chlapec, a tak víš, že nemáme moc peněž na jídlo, víš i jak je na tom naše země zle a tak prosím tě, když už je ti patnáct, tak by jsi se mohl i trochu snažit a nemyslet pořád jen na sebe!" "Ano, otče…omlouvám se…a mám…mám tě rád, promiň." Řekl sklesle a odešel do stodoly. V tom, ale zahlédl Batliho jak utíká po cestě zpět k lesu. "Néé, Batli stůůj!" Ale Batli se nezastavil a prchal dál, jakoby ho něco zhypnotizovalo, tohle Batli nedělá, ten vždycky poslechne a proto to taky bylo Kaiovi tak divné. Nezbylo mu nic jiného než utíkat za ním. Popadl otcův meč, svůj luk a běžel za Batlim. Utíkal jak nejrychleji mohl dokud nezakopl. Kutálel se z kopce mezi stromy, rovnou dolů do údolí. Tam zastavil o strom a s námahou a bolestí se zvedl. Uviděl Batliho jak ho kdosi drží za krk. Držel ho poskok Dolterixe! Kai měl otcův meč ( i když nevěděl odkud ho otec vzal, ale na přemýšlení teď nebyl čas ) a svůj luk, ale to nebylo vše. Otec ho naučil i pár kouzel. A proto se je rozhodl použít. Namířil lukem na jednoho z Pozairů a vystřelil. Šíp svištěl vzduchem, ale neletěl sám, doprovázelo ho i jedno ničivé slovo, které Kai vyslovil hned po tom co vystřelil. Šíp zasáhl Pozaira rovnou do srdce a prošlo celým jeho tělem. Nejdříve se nehýbal a poté padl k zemi. Kai se hned rozběhl pro Batliho. Už byl u něj, ale cosi ho chytlo za límec a Batliho strčilo do klece. Byl to další z Pozairů! Očividně jich bylo víc. "No jistě, kruci! Na to jsem zapomněl…Pozairové nechodí nikdy sami…většinou vždycky v tlupách! Většinou to jsou jen průzkumníci a chodí po třech či po dvou, ale když to není jen prohlídka, za normálních okolností…chodí s doprovodem Stolopů…tomuhle by se dalo ještě říkat asi štěstí, že mě potkali jen dva." mrmlal si pro sebe Kai když ho držel Pozair za límec. Jak ho držel za límec promluvil k němu: Třes se!" řekl Pozair chraplavým až syčivým hlasem.
"Třes se!" promluvila Jane ke Kari, která stála pár kroků od ní. Jsme o několik set dimenzí jinde. Tentokrát jsme na naší planetě Zemi a jsme svědky hádky mezi černovlasou dívkou se jménem Kari a její nepřítelkyní blondýnkou Jane. Obě dvě se nesnášejí už od první chvíle co se poznaly
"Čeho se mám třást? Jestli řekneš, že tebe tak mi musíš dovolit abych se zasmála." Bránila se Karin. "Klidně se směj. Ale věř mi, že za chvíli ti bude do breku!" "Jistě, ale bude to z toho až tě uvidím, že jsi vyhrála miss nejchytřejší děvče na planetě. To mi teprve bude do breku a ty zase věř mě, že to se nestane." Prohlásila Karin a odešla.
Pěknej desing8-)a ta dimenze supr:-)